Vyproštění pragovky, jejíž kola uvízla ve směsi promáčeného písku a bláta, sice posádku stálo několik minut a jistou dávku fyzických sil, ale o vedení v průběžném hodnocení ji nepřipravilo. Naopak. Lopraisova posádka dnes byla i navzdory nedobrovolné bahenní lázni čtvrtá nejrychlejší a díky tomu zvýšila svůj náskok na čele kategorie kamionů skoro na 27 minut, neboť dva její dosud nejbližší pronásledovatelé se se záludným vádí potýkali ještě déle. Na druhou příčku po deváté etapě postoupil Janus van Kasteren, jenž dokázal kritické místo zcela objet.
„Mám krásný narozeninový den, protože se nám podařilo nádherně zajet etapu, i když jsme zahučeli do rozbahněné řeky, kde se dalo všechno ztratit nebo taky hodně získat,“ říká Aleš Loprais, který dnes slaví své 43. narozeniny. „Naší výhodou bylo, že jsme viděli, jak se tam už hrabou dva kamiony. Tak jsme se vydali po proudu, abychom vádí přeskočili jinde. Při hledání užšího místa jsme ujeli skoro dva kilometry. I když jsme Lady moc fandili, nakonec se zastavila necelé tři metry před protějším břehem. Kluci hned vyskočili, Butul šel pro své oblíbené vaky, Jardu jsem diplomaticky poprosil o plechy a já jsem si šel do řeky sbírat své oblíbené kameny, abych je mohl 'lejdynce' kvůli zlepšení trakce naházet pod kola. Během chvilky se pak podařilo auto cuknutím dopředu a dozadu rozhoupat a díky boží pomoci a všem andělům, které jsem prosil, ať nám píchnou, z toho Lady zázračně vyskočila. Je neuvěřitelné, že jsme ztratili jen jedenáct minut. Za to děkuju, protože v určitém ohledu to dnes byla zásadní etapa a my jsme ji zvládli.“
11. ledna pokračuje soutěž desátou etapou z Harazu do Šajbá (celkem 624 km). Středeční speciálka měří jen 114 km, ale z devadesáti procent se pojede v dunách Pusté končiny, v níž se bude závodit i v následujících dnech. |
